Možná jste se s tím setkali, vybalíte nová pera a inkousty, nadšeně se pustíte do jejich zkoušení, ale všechno je špatně. Inkoust na pérku nedrží a pokud se vám ho náhodou povede dostat na papír, tak slavnostně steče v podobě kaňky. Čím to je a jak to spravit? To se dozvíte v tomto článku.
Za všechno může mastnota
Je to tak, ale odkud se na peru bere? Pera jsou pokrytá mastnou vrstvičkou už z výroby, která kov chrání před korozí během přepravy a skladování. Díky tomu se můžeme setkat s velmi zachovalými historickými pery, i když proležela 50 let zapomenutá na půdě. Tato vrstvička odpuzuje vodu a kvůli tomu i inkousty na vodní bázi (některé tuše mohou na peru držet i tak). Před prvním psaním je proto nutné pera mastnoty zbavit.
Jar, brambora, oheň? Metod je spousta
Asi první věc na odmaštění, která možná napadne většinu z nás, bude Jar nebo jiný podobný detergent. Pero s ním jednoduše umyjete ve vodě. Ne vždy je ale Jar a tekoucí voda po ruce, proto si kaligrafové a kaligrafky vymysleli spoustu dalších metod, jak pera připravit. Najdete mezi nimi například:
- bramboru: pérko zapíchněte do syrové brambory a nechte ho uvnitř cca 15 minut. Šťáva z brambor by měla být schopná olejovou vrstvičku rozpustit, ale ne vždy se to povede a někdy tato metoda může kov narušit a způsobit jeho reznutí.
- sliny: když není po ruce vůbec nic, spolehneme se zcela na vlastní síly. Jednoduše pérko chvíli cucejte v ústech. Tentokrát to budou vaše sliny, které olej rozpustí. Jakkoliv zvláštně může tato metoda znít, mnozí profesionální kaligrafové na ni nedají dopustit.
-
očistný plamen: toto je můj nejoblíbenější způsob přípravy per. Pero chvíli podržte v plameni svíčky nebo zapalovače a máte hotovo, plamen veškerou organickou hmotu spálí. Většinou je potřeba opalovat do okamžiku, kdy kov začne měnit barvu, jinak olej odstraníte jen částečně. Barvu by měla měnit pouze povrchová vrstva (vzpomeňte na ropné skvrny na vodě, nějak tak to vypadá), nesnažím se kov rozpálit doruda. Doporučuji tuto proceduru provádět s pérkem již nasazeným v násadce, abyste se o horký kov nepopálili.
- Co nechceme: rozžhavit pérko doruda, a pak ho zchladit v inkoustu. Červená záře oceli značí teplotu nad 750 °C, což už může být dost na změny ve struktuře kovu. Prudké zchlazení by mohlo vést ke zkřehnutí kovu nebo dokonce k ulomení části pérka.
Odmašťovat můžete také pomocí zubní pasty (podobně jako s Jarem) nebo pomocí organických rozpouštědel (benzín, aceton). Pérko nemusíte čistit celé, stačí se zaměřit na jeho spodní polovinu vyklenutou dovnitř. Při namáčení pera do inkoustu je třeba zaplnit otvory v pérku (rezervoár), proto část mezi rezervoárem a tupým koncem pera už odmašťovat nemusíte.
Pořád ten inkoust nedrží?
Možná jste pero neodmastili dokonale, zkuste to ještě jednou. Případně vyzkoušejte jinou metodu.
Podařilo se? Jak nejčastěji připravujete pera vy? Dejte vědět do komentářů!
Krásné a pohodové psaní přeje Kateřina